Dělnická kolonie Starý Borek
Jedna z nejstarších dělnických kolonií s názvem Starý Borek vybudovaná v roce 1878 se nacházela na vyvýšenině nad železárnami naproti nádraží. Jádro tvořilo dvacet dřevěných roubených domů. Kromě dřevěné zástavby byla významná svou celkovou dispozicí vybudovanou na urbanisticky promyšleném šachovnicovém půdorysu podle plánu těšínského stavitele Albína Th. Prokopa.
Shoda dřevěné zástavby v kolonii s valašským nebo těšínským roubeným domem spočívala v použití stavebního materiálu (smrk), v konstrukci (roubená s rybinovou vazbou na nároží) a tvaru střechy, zatímco z jejich výzdoby nebo vnitřního členění nebylo převzato prakticky nic.
Kolonie byla postupně rozšiřována o další již zděné řady přízemních domů. V roce 1884 byl postaven jednopatrový tzv. Musikerhaus určený původně pro hudebníky železáren a v prvních desetiletích 20. století dvoupatrový Meisterhaus pro ubytování mistrů. Docházelo k postupnému vylepšování vybavenosti a životních standardů, v letech 1919–1921 byla provedena elektrifikace, součástí kolonie byly i prádelny a konzum. Domy nebyly napojeny na kanalizaci a voda se až do 50. let 20. století čerpala z hydrantů umístěných u příčných cest, příp. z potoka pod kolonií. Počátkem 70. let 20. století byly zbourány čtyři domy a po zprovoznění plynojemu (v roce 1988) se kolonie na Borku z bezpečnostních důvodů postupně vysídlovala.
Dřevěné domky kolonie v Třinci Borku představují z architektonického hlediska unikátní ukázku spojení užitných obytných objektů s prvky lidového bydlení. Využití roubených domů pro bydlení dělníků v koloniích je jedinečné a do dnešních dnů se v jiné oblasti v rámci České republiky nedochovalo.
